Recenze odborníků

HTC One M8

Loňský One dostal HTC do nejvyšší ligy a letos se to povedlo znovu. Na první pohled by se chtělo říct, že je telefon dokonalý, ale bohužel tomu tak není.



Nadšení, nebo aspoň tiché uznání, to jsou reakce lidí, kterým jsem nové HTC One M8 ukázal. Ten pocit, když chytnete telefon do ruky, je těžko popsatelný. Ať srovnáte nový One s jakoukoliv konkurencí, budete mít dojem, že HTC vytvořilo něco lepšího. Celokovové tělo tvoří společně s nádherným displejem tak impozantní celek, že i majitelé iPhonů, tolik hrdí na čistý design a prémiové materiály, budou muset uznat, že One je skutečně výjimečný telefon.



Jako z jiného světa

Loňské One se mezi nejlepší dostalo i originálním designem. Letos jsme po uveřejnění fotek slyšeli, že je originalita pryč, že je One M8 jen další plackou se zaoblenými tvary. Jestli i vy zastáváte tenhle názor, zajděte se na „Jedničku“ podívat někam do obchodu, telefon působí i vypadá skvěle, tohle prostě není žádná tuctovka. Povedla se i tmavě šedá barva Gunmetal Gray, zatím jediná, kterou nám výrobce ukázal. Stříbrná, zlatá, později i modrá a červená budou následovat.



Většinu těla tvoří kov, je sem tam přerušený plastovou linkou, která určuje tvar antén. Hádám, že je plast ke kovu přitavený, neuvidíte ani náznak mezery. Před displejem pak najdete tvrzené sklo Gorilla Glass 3. Po obvodu jej obíhá nenápadná plastová lišta, která by měla zajistit alespoň základní ochranu skla před poškozením.

Zobrazovač narostl oproti původnímu One (4,7") na 5", ale rozlišení zůstalo stejné, tedy Full HD. Technologie panelu je opět Super LCD3 a opět je to velmi hezká podívaná. Nádherné věrné barvy, velké pozorovací úhly a díky opravdu vysokému jasu (na LCD poměry) výborná čitelnost na slunci. Stran displeje opět není co vytknout.

Nad i pod displejem najdete opět mřížky, které kryjí dvojici stereo reproduktorů a stejně jako u loňského modelu jsou velmi hlasité a hrají opravdu dobře. Ve spodní mřížce se schoval také hlavní telefonní mikrofon. V té horní zase notifikační LED. Vedle horní mřížky najdete také čidlo jasu, senzor přiblížení a přední 5Mpx kameru.

Zapínací tlačítko zůstalo na horní straně, ale přesunulo se doprava a přišlo o integrovaný infraport (ten je vedle pod černým krytem). U této uhlopříčky je tlačítko nahoře nepraktické, těžko dosažitelné, ale těšit vás může fakt, že jej pravděpodobně moc používat nebudete. Telefon jde probudit poklepáním na displej, nebo jej tahem od spodu rovnou odemknete.



Záda telefonu jsou až na dva plastové předěly kompletně kovová a příjemně zaoblená. Zatímco One M7 dává na odiv frézou odhalené hrany, One M8 má všechny viditelné části schované pod kartáčovanou úpravou. Přestože je telefon docela velký a těžký, padne díky oblázkovému tvaru perfektně do ruky. Povrchová úprava dobře odolává otiskům prstů, ale bohužel dost klouže – hlavně ze zpocených rukou, takže budete muset při manipulaci jednou rukou dávat pozor.



Kromě velkého loga výrobce je na zádech ještě jeden prvek, který neznalé zaručeně překvapí. Přesně jsou to prvky dva, totiž dvě čočky foťáku. Podobné řešení si možná pamatuje z HTC Evo 3D, ale tady nejde o záznam ve 3D, jak by se mohlo zdát…



Špičkový hardware

Čtyřjádrový Qualcomm Snapdragon 801 (typ MSM8974AB, frekvence 2,3 GHz, grafika Adreno 330, 2 GB RAM) je to nejvýkonnější, co dnes mohou výrobci koupit, a tak není divu, že One M8 má stejný čipset jako Sony Xperia Z2 a některé další superphony.



Kromě exaktně naměřených, ale ne 100% vypovídajících hodnot, jsme se zaměřili na „pocitový výkon“. Chod systému je velmi rychlý a za celou dobu testování jsem nezaznamenal žádné zpomalení.



Z bezdrátových sítí a moderních vychytávek má telefon téměř vše, jediné co kvůli kovové konstrukci chybí, je bezdrátové nabíjení. Vnitřní paměť telefonu je 16 GB, nicméně v prodeji by později měla být i 32GB verze. Oficiální technické specifikace mluví o podpoře 32GB microSD karet, funguje i moje 64GB od Samsungu, další neoficiální zdroje uvádí podporu až 128GB karet.



Baterie má kapacitu 2 600 mAh, což sice není mnoho, ale díky dobré optimalizaci není problém vydržet jeden opravdu náročný den, nebo dva dny méně intenzivního používání. Já jsem se dostal i na tři dny, ale bylo to s odřenýma ušima. Ve srovnání s loňským One však vnímám posun směrem k lepší výdrži.



Schovaný Android

Svůj podíl na charakteru telefonu má i Android 4.4 s novou a odlehčenou nadstavbou HTC Sense 6. Zmizely zbytečné animace, úpravy oproti čistému Androidu jsou designové (k dobru), i funkční (většinou k dobru). Líbí se mi třeba úprava rolety s rychlými přepínači. Fungují stejně jako na čistém Androidu, ale každé tlačítko má na spodku zkratku k podrobnému nastavení. Je to rychlé a výsledkem je, že do nastavení chodíte jen minimálně.



HTC přidalo také vlastní aplikace, ocenil jsem hlavně to, že jich není moc (jako třeba v případě Samsungu). Hodí se kancelář Polaris Office 5, při přesunu z One M7 jsem použil aplikace pro zálohu a obnovení, Dětský mód mě odradil, je to nevábná aplikace třetí strany.



Tlačítka na displej a chytrá gesta



Co vnímám jako největší ergonomickou změnu mezi M7 a M8, je přesun androidích tlačítek zpod displeje na displej. 1) Panel je teď větší, ale má stejné rozlišení, ze kterého mu tlačítka jednoduše ubírají pixely. Vím, že je to vůle Googlu, že chce aplikace s průhlednými tlačítky, ale v praxi je to otrava. 2) Některé aplikace to totiž řeší tak, že tlačítka skryjí. Takže když je chcete stisknout, musíte si je vyvolat ťuknutím do místa, kde mají být. Pak čekáte, až se efektně vysunou, až pak je můžete použít. Jako ergonomickou prohru to vnímám hlavně u fotoaparátu, který používám velmi často a tlačítka se tam skrývají velmi ochotně a velmi rychle. Jediné plus je snad to, že jsou tlačítka tři, ale i s pouhými dvěma u One M7 se dalo žít daleko lépe.



Co se naopak povedlo, jsou chytrá gesta. Jedno aktivuje fotoaparát (viz kapitola o fotoaparátu), další aktivuje displej dvojím poklepáním, nebo stačí zvednout telefon a máchnout prstem. Škoda, že jednotlivým směrům nejde přiřadit jiné funkce, třeba spuštění konkrétních aplikací…



Fotozklamání

Stejně jako u loňského modelu šlo HTC jinou cestou než konkurence. Namísto malého čipu s vysokým rozlišením, použili větší čip, konkrétně 1/3", a rozlišení 4 MPx. Teoreticky by fyzicky větší buňky snímače měly pojmout více světla a méně šumět, což je známá pravda z foto techniky. Proto vyjdou ze zrcadlovky s velkým čipem lepší fotky, než z kompaktu s menším čipem, i kdyby oba stroje měly srovnatelnou optiku a rozlišení.



Bohužel teoretická stránka má ještě stinnou stránku, tu reálnou. Na fotkách je sice i za horšího světla méně šumu, ale nižší rozlišení je vidět na jakémkoli tabletu, monitoru nebo televizi. Barvy fotek jsou také velmi věrné, ale chybí kresba, detaily a ve finále je výsledek spíše zklamáním.



Na zádech telefonu je dvoudiodový LED blesk a zajímavé je, že každá z nich má jinou barvu. Fotoaparát tak může pracovat s barvou bleskového světla s ohledem na aktuální okolní podmínky. Abychom byli s výčtem zádových prvků kompletní, také je zde odšumovací mikrofon, který při natáčení slouží jako hlavní.



Podle několika indicií jsem dospěl k názoru, že základ fotoaparátu je stejný jako loni. To je při dynamické evoluci dnešních superphonů velký prohřešek, tím spíš, že ani u prvního One nebyla obrazová kvalita žádný hit. Kvalitu snímků posuďte sami, přes náhledy se můžete proklikat až k plnému rozlišení. Za sebe říkám, že mě obraz nijak neuráží, ale také vím, že to konkurence dělá lépe (a mluvím zejména o Nokii). V týdnu představená „zmenšenina“ One mini 2 má konvenční 13MPx foťák, ani bych se nedivil, kdyby fotil lépe.



Zato u videa jsem byl mile překvapen. One M8 sice neumí rozlišení 4K, se kterým začínají koketovat některé konkurenční modely, ale na začátku 4K éry to nepovažuji za velký mínus. Možností, kde 4K přehrát, není mnoho, zpracování je náročné...



Softwarová stránka věci

Co se u HTC povedlo, je fotoaplikace, která umí kromě klasických scénických režimů i plný manuál, bohužel je nutné jej po každém spuštění znovu nastavovat, protože se aplikace vždy spustí s plnou automatikou. Pokud máte pro fotografování cit, můžete bez automatiky získat velmi dobré výsledky, bohužel stále jen v rozlišení 4 Mpx.



Líbí se i i nové chytré gesto pro rychlou aktivaci fotoaparátu. S vypnutým displejem zvednete mobil před obliček tak, jako když fotíte, přitom stisknete tlačítko pro snížení hlasitosti. Displej se rozsvítí, uvidíte hledáček a rovnou můžete fotit - také tlačítkem pro snížení hlasitosti.



Naopak za velkou ergonomickou chybu považuji odstranění dvojité spouště. U loňského One jste si v poslední sekundě mohli vybrat, jestli uděláte fotku, nebo událost zaznamenáte na video. Teď musíte tapnout na čtverec se čtyřmi kroužky, tím se dostanete do volby režimů, jeden ze šesti si vyberete, vrátíte se do prostředí hledáčku a až pak můžete spustit spoušť. Hloupé, zdlouhavé, zbytečné.



Druhé oko

A teď už ke druhé kameře (výrazem Duo kamera HTC označuje celek, soustavu obou fotoaparátů), která je praktická hned z několika důvodů. Hlavní foťák díky ní extrémně rychle ostří. Až tak rychle, že hravě předčí mnohé kompakty. Druhým přínosem je možnost hrát si s malou hloubkou ostrosti, resp. efektem bokeh, který na zrcadlovkách zajistí ostrý hlavní objekt na efektně rozmazaném pozadí.



S HTC One M8 teď můžete dělat to samé a opravdu to funguje. Problém je v tom, že zrcadlovka efektu dosahuje na základě vlastností své optické soustavy, telefon efekt vytváří softwarově – právě na základě dat o hloubce scény získaných ze sekundární kamery.



Dobře to funguje s jasně ohraničenými objekty – vyfoťte hrníček a efekt bude skvělý. Pokud fotíte člověka s rozčepýřenými vlasy, nebo olistěný strom, dopadne to bídně. Zrcadlovka zvládne vykreslit jediný vlas na efektně rozostřeném pozadí, kdežto algoritmus v telefonu jej rozmaže. Také záleží na kompozici a musíte mít hodně světla. Málo světla totiž znamená šum a tedy nejasné hranice objektů, se kterými má algoritmus problém.



Funkce, která při premiéře telefonu zajímala celý svět, je kupodivu schovaná za několik voleb. Nemusíte ji aktivovat, vlastně se o ni při focení vůbec nestaráte, pohrát si můžete až s hotovým snímkem. Najděte jej v galerii, nechte si zobrazit volby, přes „Upravit“ jděte do editoru a tam zvolte UFocus. Pohrajte si, až budete spokojení s výsledkem, uložte jej (původní snímek zůstane zachovaný, vytvoří se upravená kopie).



Prostorový efekt najde využití také při volbě 3D – Dimension Plus (taktéž pod volbou upravit). Při pohybu telefonem vidíte 3D efekt, objekty na popředí se hýbou vůči pozadí. Výsledek je opět diskutabilní, hodně záleží na tom, co a jak jste vyfotili. Dobré je to možná tak do hospody na předvedení kamarádům, export tato funkce nemá. Hloubková data scény je možné využít také v řadě grafických efektů. Například objekt na popředí může zůstat barevný, zbytek je černobílý.



Data ze druhé kamery jsou uložena v samostatném souboru, nejsou součástí samotné fotky, oba soubory jsou spárované. Pokud toto pouto porušíte (úprava fotky v jiném, než nativním editoru, přesun fotky do počítače atd.), o 3D data přijdete.



„Dálkáč“ v mobilu

V historii už několikrát pohřbený, ale znovu se vracející infraport a s ním svázanou aplikaci pro ovládání televize najdeme i v One M8. Má dvě základní části – jedna nahrazuje běžné dálkové ovládání, druhá chce zážitek ze sledování televize posunout o kousek dále a otírá se o fenomén zvaný second screen, tedy druhá obrazovka, která doplňuje tu hlavní, televizní.



Chcete vlastně ovladač v mobilu?

Konkurenční boj je tvrdý a firmě HTC se podařilo integrovat něco, co konkurence nemá. Navíc to udělali dobře, ovladač funguje. Výkon zářiče se zdá být dostatečný, bohužel nemám dostatečně velký obývák, abych mohl vyzkoušet, jestli dříve dojde dech originálnímu ovladači televize, nebo „Jedničce“.



Přemýšlím jen nad jednou, možná o to zásadnější otázkou: k čemu je dobrý ovladač v mobilu? Možná na nějaké ty vtípky při přepínání fotbalu v restauraci 4. cenové skupiny, ale doma už zřejmě jeden ovladač máte – ten originální se skutečnými tlačítky a všemi funkcemi, které vaše televize, satelit apod. podporují. Možná ale vymyslíte lepší způsob použití. Co třeba dálkově otevíraná garážová vrata? HTC už vloni dalo k dispozici API k infraportu, čekalo se, co vymyslí komunita, ale o podporované aplikaci či hardwaru jsem za ten rok neslyšel.



Displej s rozlišením 27 × 48 pixelů

HTC k One M8 vymyslelo unikátní kryt DotView. Textový popis tentokrát vynechám, pusťte si následující Týden mobilně, tam dostanete komentář a rovnou kryt uvidíte v akci. Sem už doplním jen osobní zkušenost.



Ač kryty obecně nemám rád a nepoužívám, DotView mám nasazený ode dne světové premiéry a sundal jsem jej, jen když se někdo chtěl podívat na samotný telefon. Na jednu stranu je plastový, nevzhledný (minimálně s telefonem samotným) a přístroj nepříjemně zvětšuje. Na druhou stranu je zajímavý a přidává do života se smartphonem užitečné nové prvky. Líbí se mi, že pro rozsvícení displeje nehledám drobné tlačítko, ale jednoduše otevřu kryt. Líbí se mi, že se dá telefonovat se zakrytým displeje, takže se tolik nešpiní.



Dělat to jinak. Za každou cenu

HTC One M8 je fantastický telefon s vysokým výkonem a konstrukcí, která budí respekt i u uživatelů dosud nedotknutelného iPhonu. Předchozí větu jsem zvýraznil tučným písmem, abyste na ni při čtení následujících odstavců nezapomněli.



Hádám, že design bude největší zbraní proti obdobně naceněné konkurenci. Displej je famózní, ale tímto prvkem už se One tolik nevymyká, v posledních měsících si srovnatelně kvalitní panel dovolí i čínští výrobci od Huawei a Xiaomi až po řadu „bezejmenných“ s cenovkou na třetinové úrovni tohoto HTC.



Android běhá jak namydlený blesk a dostal několik užitečných úprav. Všechny vady na kráse Androidu HTC zakrýt neumí, ale doby, kdy se uživatelé Apple iOS mohli smát designu a zadrhávání, jsou pryč.



Dvouoký foťák vázal před premiérou telefonu tolik pozornosti, všichni jsme se těšili, že HTC předvede něco nevídaného. Místo toho jsme dostali funkci (rozostření pozadí), kterou jiní zvládnou softwarově – sice s několika kompromisy, ale ve výsledku leckdy lépe (Nokia Refocus). Výhodou Duo kamery HTC je, že hloubková data pořizuje automaticky a na jedno zmáčknutí, ale pokud nemáte ideální scénu, tak je výsledek bídný.



Od dvou očí na zádech jsem zkrátka čekal víc. Ostatně ani základní fotoaparát není nic moc. Příběh o UltraPixelech je sice hezký, ale ve výsledku máte telefon, který chce patřit mezi tři nejlepší Androidy na světě a má 4MPx foťák? Oceňuji, že se HTC snaží odlišit a zkouší nové věci, ale do příští generace bych upřednostnil konvenční foťák s kvalitami Nokií Lumia.



Kde se invence povedla, je kryt DotView. Konkurence podobné problémy řeší krytem s okénkem, HTC má něco jedinečného s opravdovým praktickým přínosem. Škoda jen, že si za ten kus plastu musíte připlatit.



Komu dáte důvěru?

Na trhu se One M8 bude prát hlavně se Samsungem Galaxy S5 a Sony Xperia Z2. Už výše jsem si chtěl postěžovat na neustále rostoucí rozměry, ale takový je trend, roste i konkurence a jestli chcete to nejlepší, bude to zkrátka veliké…



Plastový Samsung z poloviny zaplněný nechtěnými aplikacemi vypadá vedle kovového skvostu od HTC jako špatný vtip. Budu doufat, že si HTC předchozí větu nevystaví na billboardy, protože je to jen půlka pravdy. Galaxy S5 má totiž kromě legendárního jména i lepší fotoaparát a je voděodolný. Tip pro HTC One příští generace? Možná že se tenhle souboj svede ještě letos, proslýchá se o přípravě kovového Galaxy S5 Prime a vyšší model prý představí i HTC. Ale to už předbíhám.